Lelkoun

Moje přítelkyně a já se možná rozejdeme kvůli dětem. Jsme spolu s přítelkyní skoro 6 let. Vždy jsme si navzájem pomáhali, skoro jsme se nehádali, vždy jsme k sobě byli laskaví a měli jsme k sobě respekt, a pokud se někdy pohádáme, vždy věci řešíme přátelsky, s porozuměním a trpělivostí. Poslední rok a půl jsme diskutovali o tom, že bychom mohli mít děti, a jak můžeme posouvat věci kupředu v našem vztahu a začít uvažovat o manželství. Jediný problém je v tom, že se opravdu vidím jako otec v budoucnosti, zatímco ona si tím není jistá a více se kloní k tomu, že nechce mít nikdy děti. Mnoho lidí mi říkalo, že to je v pořádku a mám být trpělivý, stane se to a nebo že jí mám dát čas, ona si to rozmyslí, ale věc je taková, že se v názorech ohledně dětí neshodujeme.

Mě to mrzí, protože jsem si myslel, že je to ta pravá. Neměl bych problém s tím počkat na to, až se na děti bude cítit, jenomže ona je pevně rozhodnutá a řekla, že už ji nic nepřesvědčí, že nechce být matka a mít děti. Mám chuť obětovat své potřeby a přání stát se otcem, možná by bylo lepší, ale nevím, jak to udělat… Nevím, jestli by nám to vydrželo. Vždycky jsem si přál být otcem a mít alespoň jedno dítě. Jenže přítelkyně pro mě začala být tak důležitá, že bych uvažoval i o tom, že spolu děti mít nebudeme a pořídíme si třeba psa. Nevím, jak se mám k této situaci postavit, je to pro mě opravdu těžké.

Ale nedokážu si představit, že bych přítelkyni ztratil a ona by odešla za jiným, který by ji nenutil mít děti. Mrzí mě, že se v tomhle neshodujeme, protože jsem si děti hrozně moc přál. Ale s odstupem času mi připadá, že se asi budu muset rozhodnout. Buď budu mít děti s jinou ženou a ne se současnou přítelkyní a nebo děti mít nebudu a budu s přítelkyní, ale možná budu nešťastný. Nevím, jak to zvládnu a nedokážu si představit ani jednu situaci.